ČlánkyEbookKe stažení

Kalendář akcí

Musela jsem zemřít

06. 04. 2017 | Mgr. Barbora Korotkova

Setkala jsem se s povznášející knihou plné naděje od Anity Moorjani „Musela jsem zemřít“ a ráda bych se podělila o poznání, které ve své knize popisuje. Co v nás může vyvolat strach? Když se narodíme, máme pouze dva druhy strachu.

 

Co v nás může vyvolat strach?

Když se narodíme, máme pouze dva druhy strachu. Jeden strach máme z hlasitých zvuků 

Druhý strach máme z pádu.

 

Kdo měl nebo má malé dítě tak moc dobře ví, že když se zakřičí nebo pustí nějaký tranďák nahlas, tak se malé dítě lekne, také jste určitě zaznamenali, že když chytnete miminko v prostoru, tak rozloží ručky, tak jako by mělo křidýlka a chtělo vzlétnout.

Jsou to zakódované pudové mechanismy, s kterými se narodíme a které také postupně mohou vymizet

Ostatní strachy si v průběhu našeho života vytvoříme na základě zkušenosti a vlivu okolí – především to co slýcháme.

  1. Když budeš kouřit, dostaneš rakovinu plic.

  2. Když budeš jíst tučné tak budeš mít zvednutý cholesterol

  3. Když nenecháte očkovat svou dceru proti …..tak jste špatná matka

  4. Kdo krade, do pekla se hrabe

A tyto strachy jiných lidí nebo mediálních kampaní zdravotních organizací přijímáme do svého podvědomí, identifikujeme se s nimi, až se staneme jedním velkým LIMITEM naše vědomí.

 

STRACH je velmi nenápadný, dokáže se postupně přikrást, aniž by jsme si toho všimli. A když si to takhle uvědomuji, tak většina z nás se učí bát už od malička.

„Jsme jen tím, čeho se po celý život snažíme dosáhnout.“     

 

 

Začít to může úplně nenápadně. Přepadají nás drobné úzkosti, třeba že nás nebudou mít ostatní lidé rádi, nebo že nejsme dost dobří.

 

Málokdy se ve výchově děje to, že nás rodina a celý socializační systém učí „BUĎ SAM SEBOU“

Snažíme se zavděčit, snažíme se, aby nás měli rádi, snažíme se být nejlepší, až se v tom nakonec ztratíme a stane se z nás koule strachu.

 

Ve své praxi se velmi často u klientů setkávám s myšlenkou „CO SI POMYSLÍ OKOLÍ“

A tak se snažíme, bez toho aniž by nám dal někdo takový podnět splnit očekávání všech kolem na úkor svých vlastních potřeb. STANEME SE TAKOVÝMI SPOLEČENSKÝMI ROBOTY.

 

Slovo RAKOVINA MNOHÝM NAHÁNÍ STRACH A HRŮZU a lidé, kteří boj s rakovinou vyhráli, jsou ikonami našeho vnitřního světa.

 

A také velmi často lidé, kteří tuto nemoc překonali, tvrdí, že jim tato nemoc přinesla do života nové poznání a jiné vnímání sebe a světa kolem v pozitivním smyslu slova.

„ŠTĚSTÍ V NEŠTĚSTÍ.“

 

Jakákoli nemoc - třeba RAKOVINA není trest, je to jen obrácená vnitřní energie proti nám samotným. Je to jen odraz toho jak se k sobě chováme.

 

JAK JE TO S VÍROU

V dnešním rozpolceném světě plném náboženských nesvárů, kdy jedni se snaží přesvědčit druhé o svých pravdách.

„PRAVDA, KE KTERÉ INKLINUJEME JE POUZE OTÁZKOU ÚHLU POHLEDU.“

 

ZDRAVÉ SOBECTVÍ

  • Když se máme rádi, je to špatně a jsme sobci

  • Když se nemáme rádi, je to špatně a jsme pesimisti

Tak jak je to tedy správně?

Když si dovolíme být sami sebou, tím že nežijeme na úkor druhých, můžeme se cítit šťastní tím, že neděláme nešťastné druhé kolem nás, jsme ti zdraví sobci, kteří pochopili, že JSME!

„BÝT SAMA SEBOU ZNAMENÁ BÝT LÁSKOU.“

Audio příloha


Video příloha


Webdesign vytvořil: Ivo Sýkora - IT nebo WEB