1.Díl - Dramatický trojúhelník - oběť - kat - zachránce

31. 05. 2017 | Mgr.Barbora Korotkova

1.Díl - Dramatický trojúhelník - oběť - kat - zachránce 

 

 Stalo se vám někdy, že vám váš přítel, partner či rodinný spřízněnec neustále dává za vinu něco, co se stalo již velmi dávno? Taktéž možná marně pátráte ve své mysli, po nějaké pikantní hádce, co se tím vlastně vyřešilo a k čemu to tak doopravdy bylo? Nebo jste se snad smířili, že vše kolem je špatné a mít problémy je vlastně pořádku, protože problémy mají všichni. Jestli ano, tak ZAČNĚTE ČÍST.

 

Tak za prvé problémy nemají všichni, jsou i lidé, kteří jsou šťastni, ale pokud nás něco tíží tak vyhledáváme společnost spíše těch, kteří jsou na tom podobně, jelikož si tím potvrzujeme, že na tom vlastně nejsme až zase tak špatně. A věřte, málokdo se chce vystavit nebezpečí, že by mu snad někdo dal najevo, že jeho problém s velkým B není až takový problém, jelikož jsme si zvykli, že mít problémy je vlastně normální…..

 

A tak jako v životě člověka existují pouze čtyři druhy problémů, mezi něž řadím zdraví, práci, vztahy a peníze tak se lidská bytost projevuje ve třech rovinách manipulace.

 

A začne hrát svou psychologickou hru, kterou známe zcela jistě všichni. Ovšem nedá se tvrdit, že je tato hra obzvlášť zábavná. V hlubší rovině se o této hře dá říci, že je obrazem velmi neplodné negativní komunikace odrážející neuvědomělé pohnutky v mezilidských vztazích.

 

Některé konflikty se řeší tak stereotypně, že spíše připomínají model zaseknuté gramofonové desky.

 

Můžete oponovat tím, že hádky, výměna názoru či konstatování, jak se to dnes s oblibou nazývá, jsou důležité k ujasnění a vytyčení hranic a pravidel ve společném chodu interpersonálnosti.

Ovšem ve většině případů se setkávám, že více zapadají do šuplíku s nápisem kontraproduktivní nežli šuplíčku konstruktivní. 

 

Ještě než začnu sypat psychologické doktríny tak vám ujasním, jak chápu v úvodu zmiňovanou minulost já…

"Minulost  je bytí, které již propadlo času a může nám být prospěšná tak maximálně k tomu, jak zlepšit svůj postoj k sobě teď."

 Minulost, přítomnost a budoucnost podléhá vědomí tedy vědomého EGA,  a jestliže je vědomí neustále dokrmováno tím „co bylo špatně“ pak je v disharmonii s podvědomím a tím čeho chceme skutečně dosáhnout. Jednoduše řečeno ti, kteří neustále omílají minulost a trápí se tím, co kdo řekl  „žijí v neúctě a  nenávisti k sami sobě.“ A jak pak mohou být vlídni k druhým?

 

Dostáváme se tedy k výše zmíněné psychologické hře, která se s jistotou hraje na všech pozicích interpersonálních vztahů. Patří mezi tu nejoblíbenější hru „moderní civilizace“.

 

Hra nese název: OBĚŤ – KAT – ZACHRÁNCE

 

Tato hra skrývá jisté atributy, podle kterých ji poznáte:

  • Dosáhli jsme opaku toho, čeho jsme ve skutečnosti dosáhnout chtěli
  • Máme pocit, že jsme na neplodnou konverzaci vyčerpali svou veškerou energii.
  • Vždy se přetřásá dokola jedno a totéž téma, aniž by na konci interakce bylo vyřešeno.

My všichni se v negativních komunikačních situacích tohoto druhu necháváme chytit do pasti. A všichni se jistě shodneme na tom, že je to nejen vyčerpávající, ale taktéž nás to stojí spoustu času a mnohdy míváme pocit osamělosti a viny.

 

První bod, který nás svádí k hraní této hry, je POTŘEBA UZNÁNÍ:

uvedu to na příkladu: potkáte někoho známého a on dělá, že vás nevidí a taková drobnost ve vás vyvolá nepříjemný pocit, který vás může uvrhnout do nicoty a v horším případě do deprivace.

 

Dalo by se to popsat větou: „nedokážu se udržet při životě, pokud nemám pravidelné důkazy své existence.“

Projevy uznání které jsou naší životní nutností, mohou být kladné i záporné, verbální i neverbální. Ať už jde o rány, kritiku, pochvalu, úsměv jakmile nám přinášejí důkaz, že jsme viditelní a konzistentní na jejich povaze příliš nezáleží.

I pro děti je lepší když dostanou vyhubováno, než když si jich rodič nevšímá. Tak jako týrané děti mají větší šanci na plnohodnotný život, nežli děti zanedbané. Zní to sice krutě, ale i týrání je projevený zájem, kdežto zanedbání je synonymem – nezajímáš mě.

 

Člověk častěji cítí rozpaky, když má druhému říci něco milého, pěkného či pouze mám tě rád. Mnohem spontánněji vypouští z úst výtky a kritiku. A protože je tak těžké získat ať už verbální, nebo neverbální pohlazení, časem se naučíme spokojit se s jeho protikladem.

Psychologické hry nutí druhé, aby nám věnovali pozornost, a na negativní atributy uznání bývají velmi bohaté.

 

Dalším důležitým bodem k hraní je STRUKTURACE ČASU:

Jelikož jsou projevy uznání životně potřebné, musí si lidská bytost uspořádat čas tak, aby tyto stimulace dokázala uspokojit a tzv. „zůstala na živu“. Psychologické hry velmi často do chodu uvede ten, který má pocit,  že je nevnímán.

Např.: žena doma uklízí, zatímco se manžel válí na kanape a sleduje televizi.  Žena se bude snažit upoutat manželovu pozornost třeba tím, že se ho zeptá na téma pořadu a v případě, že muž odpoví „nevím“ zkusí se mu přiblížit jinak a tím spustí tuto vele oblíbenou hru.

„Mohl by jsi mi třeba pomoct a ne se válet a tiše přihlížet jak tady dřu." Pokud se manžel správně zachytí do tohoto kolečka tak zcela určitě odpoví, že se dost nadřel přes týden v práci a hra může začít. Žena samozřejmě reaguje slovy „a ty si myslíš, že já jsem se celý týden v práci válela?“ Obvykle jeden z hráčů tuto hru uzavře replikou, která jeho protihráči zavře ústa, nebo práskne dveřmi.

A přitom stačilo jednoduše manželovi říct „mohla bych se k tobě na chvíli přitulit?“ o co vlastně v této hře šlo? Pouze o pozornost, jež si chtěl jeden z hráčů zajistit. Taktéž to může dopadnout tak, že se žena rozpláče a manžel ji nakonec do náruče vezme. Každopádně ať je výsledek pozitivní či negativní potvrdí nám naši existenci.

 

A poslední bod, jenž nevyhnutelně k této hře patří, je ŽIVOTNÍ POSTOJ:

Vzhledem k tomu co se hráči dostalo v podobě negativní či pozitivní pozornosti jako jsou rány nebo pohlazení, kritika nebo pochvaly si každý z nás vytváří velmi přesnou představu své vlastní hodnoty a hodnoty druhých. To bude náš „životní postoj“ syntéza sebeúcty a úcty k druhým, odpovídající na následující dvě otázky:

 1.   Jsem čestný člověk?

2.   Můžu věřit druhým?

(zodpovězte si tyto otázky a napište si na papír odpověď ano/ne a  na konci článku naleznete odpověď na svůj životní postoj)

Ukončení hry slouží k potvrzení tohoto životního postoje.

 

Popis rolí

 

OBĚŤ

Role oběti spočívá v její čistotě, nevinnosti a bezmocnosti. Je to zdánlivě křehká bytost, lítostivá až plačtivá, nešťastná a pasivní. Stíhá ji jedno neštěstí za druhým a dokáže jít tak na nervy, že se neubráníte a vrátíte ji zpátky na její místo. Oběť se snaží ve vás vyvolat pocit viny, že se vám daří dobře, když se jí nevede. Podsouvá vám, že máte štěstí, ale už nevidí, co vše jste pro to museli udělat. Toto podsouvání nemusí být vždy slovní to každý z nás vycítí. Jejím cílem je přimět vás, aby jste se o ni postarali a zároveň se stali zodpovědní za to její utrpení.

 

KAT

Aby oběť mohla existovat tak samozřejmě musí být i kat. Úlohou kata je být zlý, krutý, bezcitný a popřípadě mít i násilnické sklony na slovní nebo fyzické úrovni. Jeho rozhodnutí jsou definitivní a není proti nim odvolání. Používá zastrašovací techniku a budí strach. Taktéž s oblibou slovně druhou osobu shazuje, kritizuje a dobírá.  Jedná se o popudlivého jedince, zatrpklého mrzouta, který rád udává druhým lekce.

 

ZACHRÁNCE

Zachránce je laskavý a ušlechtilý, altruistický a vyrovnaný jedinec se silnými ochranářskými sklony. Navíc je stále připraven bránit utiskované chudáky a ztracené případy. Jeho zachraňování má však v sobě cosi dětinského a spíše trpí strachem z opuštěnosti. A tak vás podceňuje a ujímá se řešení vašich problémů. A když se mu to hodí rád vám připomene, že vůči jeho bezmezné obětavosti máte ohromný dluh. Svou pomocí vám přitom prokazuje spíše medvědí službu. Jeho neadekvátní pomoc vám přitom může způsobit ještě větší obtíže, jelikož pro zachránce je normální vytáhnout z vody ryby, aby mohly dýchat.

 

Možná jste už začali přemýšlet, jaké místo zaujímáte v tomto trojúhelníku a pravděpodobně jste se částečně našli ve všech třech rolích. Je to normální, protože i když máme všichni svou oblíbenou úlohu, s níž vstupujeme do hry, dříve nebo později bychom se o toto místo nechali připravit. Takže od chvíle kdy se necháme vtáhnout do trojúhelníku, budeme střídavě procházet všemi třemi políčky a všechny tři role si zahrajeme.

 

 ODPOVĚĎ

  1. Jeli odpověď na obě otázky kladná rovná se to vzorci OK+ / OK+. S druhým jedná jako rovný s rovným v duchu konstruktivní spolupráce, je upřímný a spolehlivý.
  2. Jeli odpověď na obě otázky záporná rovná se to vzorci OK- / OK-. Pravděpodobně se bude vyznačovat velmi destruktivním a autodestruktivním chováním.
  3. OK+ / OK- se dotýká jedinců, kteří mají o sobě více či méně vysoké mínění a jejich smysl pro spolupráci a komunikaci je více či méně vyvinutý. To znamená, že mají sklony pohrdat druhými a považovat se za nadřazené.
  4. OK- / OK+ tento vzorec se dotýká zakomplexovaným osobám a závistivcům.

Osoby se vzorcem OK+ / OK+ nemají příliš velký sklon ke hraní, protože umějí dávat a přijímat pozitivní pozornost.

 

Kdo se chce dozvědět o tomto trojúhelníku více, tak v článku - JAK SE VYMANIT Z DRAMATICKEHO TROJUHELNIKU

Audio příloha


Video příloha


Webdesign vytvořil: Ivo Sýkora - IT nebo WEB