ČlánkyEbookKe stažení

Kalendář akcí

Proč křesťanství odmítá reinkarnaci?

28. 04. 2018 | Mgr. Barbora Korotkova

Proč křesťanství odmítá reinkarnaci?

 

 

Slovo Bůh je ze staroindického bhaga, čili "udílející, dávající". Gautama Buddha  tvrdí, že všechny fenomény (a takovým je i bůh)

  • ani "existují",

  • ani "neexistují",

  • ani "existují či neexistují"

  • ani "existují ani neexistují"

 

Má představa Boha: pro mě je Bůh energie, věčnost, znovuzrození a nekonečnost. Není to žádný kouzelný staříček sedící na obláčku. Jsem to „Já“.

 

Svátá kniha neboli bible se po staletí přepisovala a upravovala k obrazu církve a to především za účelem silnějšího vlivu a moci. V průběhu staletí z bible prakticky vymizela myšlenka či vědomí reinkarnace.

 

Kolem roku 312 Císař Konstantin přijal křesťanství jako státní náboženství a to mělo na křesťanství jako takové fatální dopad. Jelikož když se něco stanoví či prohlásí za státní systém tak se dá říci, že padá čistota přesvědčení a vzniká populismus, módní trend a nutnost. A čistota prvotního zápalu začala mizet a křesťanství se stalo státním systémem.

 

Na konci 1. století existovalo kolem 30 evangelií a všechny žily, ale v průběhu úprav evangelií křesťany se většina z nich zcela vyloučila. Dnes zůstala pouze 4 evangelia. A nepřijatá evangelia, jež se o reinkarnaci zmiňovala, se objevila na tzv. druhé koleji. Křesťanství tak začalo být spíše politickou hrou nežli náboženstvím.

 

Řecký církevní učitel a teolog Órigenés žil ve východní části římské říše a celý svůj život zasvětil studiu teologie a analýze starých křesťanských textů. Órigenés napsal spoustu děl, ale v průběhu času jeho provokující teze o preexistenci duše z jeho děl zmizely. Órigenés reinkarnaci vyučoval jako nutný proces zrození do těla podle předchozích zásluh nebo provinění.

 

Dokonce i v biografiích o Pythagorovi se uvádí, že Pythagoras si pamatoval všechna svá předchozí zrození a měl i vzpomínky na život mezi životy čili na život duše mezi smrtí a narozením. I v Platonových textech se dočteme, že duše je starší než tělo a že se znovu zrozuje do nových těl.

 

A tak se zrodil zcela nový názorový proud monofyzitismus (z řeckého monos jeden + fysis přirozenost) který zastával názor, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost a že tedy nelze rozlišovat "mezi Otcem a Synem a mezi božstvím a lidstvím v Kristu".

 

Tento názorový proud nakonec ovládl celou východní část římské říše. Monofyzitům připadl úkol zdiskreditovat všechny zmínky o reinkarnaci a tím rozdělili církev na dvě bojující části.

Roku 553 svolal císař Justinián I. koncil na který pozval převážně zastoupení z východní části která byla pro vymícení myšlenky reinkarnace a jen hrstku ze západní části, která se přikláněla k Órigenésovu učení. Papež byl nakonec přinucen přijmout veškerá ustanovení koncilu, ač to na západě vedlo k dlouho trvajícím sporům. Tento koncil odsoudil učení o preexistenci duší, které od 3. století zastával Órigenés a někteří jeho žáci. Tím bylo sprovozeno ze světa Órigenésovo učení o reinkarnaci a ve společnosti panovala hrozba, že kdokoli bude učit o nesmrtelnosti duše, bude proklet.

 

Od doby kdy proběhl druhý Konstantinopolský koncil, jež vyhostil reinkarnaci z učení, uběhlo 1450 let a je velmi zvláštní, že ze strany křesťanství po celou dobu nedošlo k přezkoumání sporných indicií. Je to snad neochota církve odhalit tyto manipulativní machinace starého učení, aby náhodou nevyšlo najevo, že se křesťanství stalo politickou hrou?

 

Tyto manipulace s vírou vedou k jednoznačnému závěru, že je systém, který stojí na historii toho, kdo v té době určoval pravidla a jak dobře víme, každý systém někomu slouží. Systém představuje vzorec, který vytváří představu myšlení a zotročuje myšlení svých soukmenovců, či členů.

 

V bibli jak ji známe dnes, byly vypuštěny celé pasáže dotýkající se reinkarnace. Hrozí se snad církev toho, že by padl nastavený vzorec, který církvi vkládá do rukou moc?

 

Je docela možné, že kdyby křesťanství prezentovalo výklad bible tak jak je myšlen padl by tento politický systém jako domeček z karet.

 

„Já jsem vzkříšení i život. Kdo ve mně věří, i kdyby umřel, bude žít“. (Jan 11:25)

 

Co nám tímto výrokem chtěl asi Ježíš sdělit?

 

Většina organizovaných náboženství učí, že Bůh je všemohoucí bytost existující mimo nás. Touto myšlenkou některé z nás krmili od chvíle, kdy jsme tuto absurdní představu dokázali zpracovat. Říkali nám, že Bůh se na nás dívá a trestá za špatné chování, ale že naslouchá našim modlitbám a pomůže nám vyřešit naše problémy, když se mu zalíbíme.

Možná vám přijde příliš kontroverzní prohlásit „Jsem Bůh“ nebo uvěřit, že jste tím, kdo zůstává v Bohu a Bůh zůstává vněm. (Jan 4:16).

 

Když se vrátíme zpět k reinkarnaci a proč je pro křesťanství tak důležité nechat tohoto hada spát napadá mě jedna věc. Jestliže by lidé uvěřili v nesmrtelnost a byli si vědomi, že život, který zde na zemi žijí, smrtí nekončí, byly pro ně skutečně tak důležité politická pravidla či pravidla církve?

 

Já vždy věřila, že se nemusíme upínat k některému z náboženských proudů a víru nemusíme hledat pouze v náboženství, docela jistě nám postačí, když budeme věřit v sebe.

Ba naopak vyhraňování se k náboženským směrům chápu spíše jako nutné zlo, které s vírou nemá vcelku nic společného. Podstatou jsoucna je víra v sebe a ne upínání se k určité doktríně.

 

Otázka jež mi z toho vyvstává je:  k čemu to je vlastně dobré nebo k čímu prospěchu to je: být evangelík, katolík či jehovista, aj.? Lidé se od nepaměti pro svůj přirozený klid a pocit bezpečí potřebují zařadit do nějaké skupiny, řady a jít s tzv. masou či davem. Zřejmě ne nadarmo se našim věřícím říká „naše ovečky“.

 

Také vím, že víru nemusíme hledat v kostele ani jiných církevních stavbách. Ba naopak chrámy a kostely chápu jako kulturní stavbu, jež má na nás příjemně působit svou uměleckou výzdobou a monumentalitou.

 

Na místo toho jsem byla svědkem, že v božím chrámu jak křesťané nazývají tento svatostánek byl obrovský transparent s nápisem „Bože proč jsi nás opustil“ co za podivnou manipulaci, co za ohavná sugesce těm ubohým ztrápeným duším, které do kostela chodí nalézt Boha, klid a mír.

 

Na závěr bych vám ráda předala Klíč k celému tomuto velkému tajemství, jež církev zcela účelně nechce přijmout.

 

Klíč k pokoji a síle: ty jsi Bůh (energie, nekonečnost, zdroj) pokud přijmete tuto pravdu, pokud se odvážíte stoupnout na špici tohoto nádherného vrcholu, univerzální vědomí, se vám vyjeví z vašeho nitra. Bůh je právě tam. To on se dívá zpoza vašich očí, to On je vašim vědomím, to On je vašim pravým Já. Nejste jen částí Boha, jste zcela Bohem a Bůh je zcela vámi.

 

To vy jste oním „Jsem, který jsem“

Audio příloha


Video příloha


Webdesign vytvořil: Ivo Sýkora - IT nebo WEB