ZÁSADY DŮSLEDNOSTI VE VÝCHOVĚ DĚTÍ II.

10. 11. 2018 | Mgr.et Bc. Barbora Korotkova

ZÁSADY DŮSLEDNOSTI VE VÝCHOVĚ DĚTÍ II.

(Tento článek je pokračováním předchozího dílu "Tak trochu jiná výchova dětí - buďte silní díl I.")

Mnoho rodičů neví, jaké hranice svým dětem nastavit. Mnohdy cítí, že by měli být zásadovější, ale zároveň v nich klíčí pocit viny a ztroskotání pokaždé, jakmile zvýší hlas.

Dnešní rodiče jsou oběťmi mýtu „dokonalého rodiče a harmonické rodiny“.

A tak se dostávají do neuvědomění toho, že děti potřebují, aby za ně pevně stanovili, kam až mohou zajít.

Užitečnost hranic


Můžeme si položit otázku: proč děti zkoušejí, kam až mohou zajít?

  • Děti vyhledávají hranice, protože jim poskytují pocit jistoty, utvářejí jim určitou strukturu a pomáhají jim utvářet svou vlastní identitu.

  • Hranice jsou pro ně pomyslným psychologickým plotem, který definuje jejich území a udává pevné body.

  • Pakliže hranice nejsou stanoveny, děti tápou a může se dostavit úzkost a nejistota. Tím pak ztrácejí i svou identitu.

Představte si, že se ocitnete na poušti, uprostřed dun, bez jakékoli palmy či oázy, podle, kterých bychom se mohli orientovat. Pocit nejistoty v nás vyvolá zajisté paniku, stres, úzkost – bezmoc.

Jen díky intenzivnímu tréninku se můžeme stát sami disciplinovanými. Některá gesta a reflexy jako např. utřít stůl, vyčistit si zuby, se zautomatizují až po několikaletém tréninku.

Co je ovšem velmi důležité je naučit se zvládat pocit frustrace, kterým se vyhneme agresivitě.

Násilí je totiž projevem zloby, tedy nepřijaté frustrace (nepleťte si to se vztekem).

Osoba s násilnickými sklony je někdo, kdo nepřijal skutečnost, že není všemocný a že nemůže dělat všechno to, co by chtěl!

 

Iluze dětské všemocnosti

Děti se s touto iluzí rodí a domnívají se, že celý svět se točí pouze kolem nich. Stačí, aby vyjádřili svou nespokojenost nebo své nepohodlí a my jim vyměníme plínku, dáme napít nebo je pochováme.

Miminka jsou takoví malí bůžkové, kteří mají absolutní kontrolu nad světem. Dříve nebo později budou, ale konfrontována s realitou a budou muset ztratit tuto iluzi všemocnosti. A je lepší pokud to přijde dříve a postupně než později a naráz.

Čím více se rodič snaží být dobrým rodičem, jenž je neustále k dispozici, tím těžší bude pro něj stanovit dětem hranice.

Avšak čím více se bude snažit uchránit dítě před frustrací, tím vice v něm bude posilovat pocit všemocnosti.

A protože všemocnost je pouhou iluzí, život bude pro všechny mnohem těžší. Rodič se pak bude propadat hlouběji do pocitu viny, že nedokázal udržet dokonalé prostředí něhy, trpělivosti a pohody a dítě naopak bude autoritářské, náladové a nezastaví se před ničím.

Lidé, kteří umějí zvládat frustraci jsou zralí, společenští, trpěliví a odolní.

Jsou schopni dosahovat cílů, jež jim nepřinesou okamžité výsledky, tedy cílů jako je studium, spoření atd.

Ti, co neumějí zvládat frustraci, jsou naopak impulzivní, vzteklí či dokonce násilničtí, protože se domnívají, že skutečnost by se měla přizpůsobit jejich snům a ne že oni by měli své sny uzpůsobit realitě.


 

Jak naučit dítě zvládat frustraci?

Naučíme je to pomoci slova „NE" tedy jasně stanovených hranic a „teď ne".

Na jedné straně na děti působí reklama, móda, konzumní společnost a na straně druhé stojí rodiče, jež se cítí čím dál víc provinilejší, protože musí říkat NE.

Říkat NE je velmi důležité, jelikož své děti naučíte odolávat pokušení!

Takže bez výčitek své děti frustrujete! Je to součást rodičovské role.

 

Úloha rodiče má dva aspekty:

1. Vděčná role – nazývaná „tatínek – maminka“ – zahrnuje pusy, mazlení, vyprávění příběhu a útěchu.

2. Otec – matka – rodičovská role, která děti frustruje, zakazuje a trestá.

 

Úkolem rodiče je naučit dítě, aby bylo odolné vůči frustraci a naučit je přijímat „NE“ odmítnutí a oddalování, které je naučí trpělivosti a vytrvalosti.

Naučte se tedy říkat „NE“, „PŘESTAŇ“, „TEĎ NE“ a dokonce si můžete dovolit i „ANO, SLÍBIL JSEM TI TO, ALE ROZMYSLEL JSEM SI TO“ aniž tím vyvoláte jakékoliv komplexy.


  • Mnoho slibů si od nás děti vynutí ve chvíli, kdy využijí naši nepozornosti.

  • Čím více si dovolíme měnit názor, tím méně jsme manipulovatelní. Na nedodržení slibů budou naše děti narážet celý život.

  • Děti se tímto přístupem naučí, že se s dospělými nemanipuluje!

  • A také se naučí ověřovat si hodnotu každého závazku!

  • Jsme-li pro své ratolesti 100% důvěryhodní nejspíš s nich vyrostou naivní a snadno manipulovatelní osoby.

  • Naučíte své děti zodpovědnosti

  • Naučte je, že máme práva, svobodu, úkoly a povinnosti.

  • Můžete být rodič který naslouchá, ale také který nedovolí, aby se dítě stavělo do role mučedníka v momentě, kdy má plnit povinnosti.

  • Nelitujte své děti, když sedí nad úkoly, donuťte je plnit si své závazky a převzít odpovědnost za své činy.

  • Naučí-li se čelit povinnostem stanou se z nich samostatné a zdravě sebevědomé osoby.

  • Pokud se beztrestně budou povinnostem vyhýbat nevybudují si zdravé sebevědomí a nedospějí!

III. díl se bude týkat obtíží s vymezením hranic a jak je hranice nastavit.

Literatura:

Ch. Petitcollin: Jak správně komunikovat se svým dítětem, 2009

Audio příloha


Video příloha


Webdesign vytvořil: Ivo Sýkora - IT nebo WEB